Jednota Telč

Svatomartinský florbalový turnaj pořádá třešťská farnost už tradičně na svátek 17. listopadu a již několikátý ročník je určen pro hráče do 18 let. Přestože na kroužku máme v telčském Orlu účastníky jen základní školou povinné, byl o tento první letošní turnaj zájem obrovský. I když mladší hráči ještě zůstali odpočívat, vyrazili jsme do Třeště s plnými třemi pětkami. A na místě na nás čekali domácí s týmy Trefa a Farnost Třešť, Orel Kněžice, Farnost Urbanov, Farnost Studená a Farnost Luka nad Jihlavou.

Při rozlosování do dvou skupin náš kapitán Honza Ampapa neměl moc šťastnou ruku. Spadli jsme do výrazně těžší skupiny, která ke všemu měla 4 týmy. Hned v prvním zápase ve skupině to bylo spíš florbalové školení. Zkušení ligoví hráči z Orla Kněžice nám nadělili prohru 0:7. Druhý zápas se Studenou skončil také prohrou 0:5 a ani v posledním zápase s Trefou jsme nebyli schopni dát gól. Jen Honza Krištof otestoval soupeřovu tyčku. S výsledkem 0:4 jsme se odporoučeli společně se Studenou mezi nepostupující.

Zde se mělo pomocí společných zápasů rozhodnout o pořadí na 5. až 7. místě. V prvním zápase měla Studená opět navrch a přestože Vojta Balášek tentokrát dal gól, prohru 1:5 to odvrátit nedokázalo. Až v posledním zápase se nám podařilo díky krásné rozehrávce a zakončení kapitána Ampapy porazit domácí Farnost Třešť v poměru 1:0. Výsledné šesté místo není sice na pochvalu, ale je to tak trochu i důsledek nešťastného rozlosování, které se s námi táhlo už od začátku.

Zlatý věk Hollywoodu 28. ledna 2023 v orlovně. Celý večer v obrazech.

Klikněte na obrázek pro zobrazení galerie

A nebo raději pronto ve videu:

V sobotu 11. února byla orlovna plná dětí a námořníků 🏴‍☠️. Na plno tu propukl děstký karneval

Pojďte se podívat, jak to tu vypadalo:

https://zonerama.cz/OrelTelc/Album/9459146

Ve středu 11. května se mladší žáci z florbalového kroužku Orla Telč vydali na přátelák do Třeště. Hráli jsme na zmenšeném hřišti v tamní Městské hale. Zápas začal jen velmi opatrným oťukáváním, na obou stranách byl vidět respekt ze soupeře. Naštěstí rychleji se dokázali otřepat naši a gólem Tomáše Robela se dostali do vedení. Následně ho ještě gólově doplnil Patrik Porochnavec, když dvakrát překonal soupeřova brankáře. Domácím se podařilo jednou brankou snížit náskok Telče a pak už hvizd ukončil první třetinu.

V dalších deseti minutách zápasu měli opět navrch borci z Telče. Mezi střelce se zařadil ještě Viktor Kloiber a dopomohl tak k vítězství 4:2 ve druhé třetině. V závěrečných deseti minutách přibyly ještě 2 góly v brance každého týmu, na finálním výsledek to už ale vliv nemělo. Vítězství si tentokrát odváží tým Orel Telč, když porazil Třešť 9:5. Nejlepším střelcem hostů se stal Patrik Porochnavec se 4 góly.

Sluší se ještě zmínit, že krom výše zmíněných hráčů nás reprezentovali Jan Hložek, Dominik Poukar, Matouš Jirásek, Ota Kovář, David Šmach a v bráně Prokop Kovář. Poděkování patří také domácím pořadatelům za vzornou přípravu a drobnou sladkou odměnu pro všechny zúčastněné. Již teď máme domluvenou odvetu v Telči 13. června od 16 hodin v hale za Sokolovnou.

V neděli 24. dubna se letos naposledy sešlo 7 hráčů nad pingpongovými stoly, aby strávili příjemné odpoledne na posledním turnaji ze série Pinec v orlovně. Nakonec se nám v této sezóně kvůli různým omezením podařilo uspořádat jen 3 turnaje. Celkově se jich zúčastnilo 15 hráčů. Většina byla z Telče, ale dorazila i návštěvnice z Moravských Budějovic. 

Již po čtvrté se nejlepším hráčem turnaje stal Pavel Němeček z Dačic, který letos sesbíral 57 bodů z celkových 60 možných. Následoval ho David Kovář se ztrátou 6 bodů a stupně vítězů uzavíral Martin Tupý se 49 body. Bramborovou medaili vybojoval Pepa Rod, kterému ale k zisku 38 bodů stačila účast na 2 turnajích.

Pingpongové stoly jsou uklizeny, sportovní aktivity se přesunuly ven, tak věříme, že na podzim budeme moci bez omezení zahájit novou pingpongovou sezónu opět v orlovně.

Podrobnosti a fotogalerii najdete na stránkách turnaje.

Poslední dobou se mnoho turnajů ve florbalu pro malé hráče v našem regionu nekoná. Také proto florbalisté Orla Telč z kategorie elévů přijali pozvání z Jaroměřic nad Rokytnou, aby přijeli na jejich trénink a sehráli zde vzájemné přátelské utkání. Telčský tým reprezentovali Štěpán Adam, Jan Hložek, Tomáš Jančar, Matouš Jiráček, Viktor Kloiber, Ota Kovář, Patrik Porochnavec a Dominik Poukar. Branku jistil Prokop Kovář.

V prvním dvacetiminutovém zápase se oba týmy spíš oťukávali a ze soupeře měli respekt. Díky chybám jaroměřického brankáře se nám podařilo dostat do vedení 2:0, ale získanou převahu jsme nevyužili. Domácím se podařilo dotáhnout a zápas skončil remízou 3:3. Aby si oba týmy mohli oddechnout následovali samostatné nájezdy. Zde jednoznačně střelecky dominovala Telč a ani gólman Prokop Kovář nedal soupeři mnoho šancí. Výsledek 7:3 mluví jasně.

Následně pokračovalo odvetné utkání. Domácí vyměnili brankaře a našim už se nedařilo tolik gólově prosazovat. Hrálo se hodně defenzivně. Nakonec po dvaceti minutách uhráli Jaroměřice zasloužené vítězství 4:2. Nejlepším střelcem za Telč byl Tomáš Jančar.

Na závěr si domácí trenéři připravili příjemné překvapení, když všem dětem rozdali čokoládové medaile. Domů jsme odjížděli spokojení a věříme, že se do Jaroměřic ještě někdy vypravíme.

Starší florbalisté z Orla dostali v letošní sezóně první možnost utkat se s přespolními týmy na cizí půdě. Na Den boje za svobodu a demokracii jsme přijali pozvání do nedalekých Kněžic na Memoriál Vojtěcha Koreše. Krom Telče a domácích Orlů dorazily ještě 2 týmy z Okříšek.

Zkušenost našich soupeřů byla vidět na první pohled, stejně tak jako nejistota téměř kompletně obnoveného telčského týmu. V prvních společných zápasech se naši střelci nedokázali prosadit ani jednou, naopak soupeři vždy překonali desítku vstřelených branek. Nejhorší výsledek 0:13 s Kněžicemi určitě zabolel. V druhé sadě vzájemných zápasů se naši již trochu rozkoukali a začali hrát více sebejistě. Soupeři už také určitě zvolnili, takže jsme se mohli také šestkrát radovat ze vstřeleného gólu.

Letošním ročník Memoriálu Vojtěcha Koreše vyhráli domácí Kněžice následované týmy Okříšky 1 a Okříšky 2. Telč se tentokrát musela spokojit s místem posledním. Starší žáci zde alespoň nasbírali cenné zkušenosti, které snad zúročí na nějakém dalším turnaji, pokud to pandemická situace dovolí.

Benefiční koncert Ivany Moravcové, který proběhl 6. září v orlovně, pohledem fotoaparátu Pavla Bočka

Tradiční poprázdninový florbalový turnaj Raptorcup se v Telči konal již po desáté. Krom stálic tohoto utkání, kteří přijíždějí z různých koutů Vysočiny, dorazili nově i Jäger team z Ivančic, Bulls z Třebíče nebo Slonokobra z Brna. Dva týmy se i přes naléhání do soupisky nevešly, což svědčí o tom, že zájem o jubilejní ročním byl velký.

Letošním vítězem se opět stal veteránský tým Staré pušky z Jihlavy. Favorit a vítěz předchozích tří ročníků si nenechal zlato ujít, přestože v tomto roce to neměl úplně jednoduché. Ve čtvrtfinále i semifinále si nechal soupeře uniknut o 2 branky, pak se ale projevily zkušenosti a zodpovědná hra týmu a také schopnosti nejlepšího střelce turnaje Davida Rauschera. Zápas vždy dokázali obrátit a dovést Staré pušky k třetímu turnajovému vítězství v řadě. O to větší bylo překvapení, když kapitán Lukáš Matoušek putovní pohár hned na místě vrátil pořadatelům a se slovy díků to vysvětlil: „Rozhodli jsme se, že jako Staré pušky končíme a příští rok už nepřijedeme. Pět vítězství stačilo. Dáme šanci jiným týmům.“

Pořadatelé také děkují Starým puškám, které se nesmazatelně zapsaly do turnajové historie. Kdo bude dalším vítězem si musíme počkat do příštího roku. Mohl by to být třeba PH Retro Telč, tým s kořeny v Telči, posílený o hráče z Pacova, který letos vybojoval druhou příčku. Stříbrné medaile si odvezl tým Tatchenta do Zhoře a smolné čtvrté místo patří Pološíleným veverkám z Jihlavy a okolí.

Kompletní výsledky a fotogalerii najdete na http://www.raptorcup.cz/rozpis-utkani-vysledky

Věta „Odpočineme si až v nebi“, jejíž autorem je svatý Jan Bosco se stala inspirací partě Salesiánů, kteří se rozhodli během 8 let oběhnout všechna významná salesiánská místa v České republice. Tato výzva inspirovala Davida Kováře a Davida Jarolímka natolik, že se rozhodli tohoto dlouhého štafetového běhu zúčastnit. Původně jsme měli představu, že složíme tým s telčských Orlů a Salesiánů, ale nenašlo se dostatek odvážlivců a ti co odvahu měli byli v termínu závodů zaneprázněni. Nakonec dva iniciátory doplnili ještě Zdeněk Jonák z Vyskytné, Honza Ondráček z Jihlavy a Lukáš Krula z Třebíče. Na trať dlouhou 238 km nás bylo krutě málo. Jako zásah shůry nám těsně před startem, který byl plánovaný na pátek 23. srpna, přišla nabídka od pořadatelů, že i jeden z tradičních účastníků má problém s počtem, jestli se nechceme spojit. Bez váhání jsme souhlasili a stali se členy týmu „Adam to již doběhne“. A bylo to správné rozhodnutí. Nejen že nás bylo najednou dvakrát tolik, ale kluci nám předali spoustu těžce nabytých zkušeností z předchozích let. Příjemným překvapením bylo, že na startu v Sebranicích nedaleko Poličky jsme se sešli s Vaškem Bočkovým, který běžel za tým brněnského vysokoškolského spolča. 
Příjemná atmosféra akce byla cítit hned od začátku. Místo velké rivality se staří známí vítali, před startem jsme dostali požehnání od místního kněze a přestože se jedná o štafetový závod, startovali jsme všichni najednou a i doběhnout měl celý tým společně. Na trati byli pouze dva checkpointy, jinak se předpokládal fair play přístup závodníků. 
Hned po startu v 17 hodin se trať vlnila nádherným, ale obtížným terénem na pokraji Žďárských vrchů. Cestou na nás čekalo kamenné město, rozpálené silnice, ale i přírodní park Údolí novohradky. O půl jedenácté v noci kousek jižně od Chrudimy s něco víc než 50ti kilometry v nohách jsme štafetovou vlajku předali druhé půlce týmu. Zbývalo nám zaregistrovat se na checkpointu u salesiánského střediska v Pardubicích a přejet do Lázní Bohdaneč, kde jsme doufali, že si pár hodin zdřímnem. Moc klidu ale nebylo. Kontrolovala nás nejdřív městská a pak i státní policie a kluci se ukázali jako pěkní rychlíci. Ve dvě hodiny v noci nám dali echo, ať se připravíme. 
Nic naplat, vše sbalit, rozcvičit se, zahřát a za chvíli je tu běžec s praporkem a Lukáš vyráží na trať. U Kladrub jsme seběhli zpět k Labi a dál nás čekala převážně rovinatá trať, což byla velmi příjemná změna. Běh v noci lesem sám jen s čelovkou a mapou v mobilu je opravdu zajímavý zážitek, ale nejkrásnější bylo, když se v polabí začalo rozednívat. Po dalších 50 kilometrech po sedmé hodině ranní jsme předávali štafetovou vlaječku na kraji Kolína zpět klukům z Moravy. Čekalo nás příjemných 5 hodin odpočinku. V Poděbradech na checkpointu jsme dali polévku, hrozny a banány a dozvěděli jsme se, že první týmy byly na přívozu u Osečka ještě před jeho otevřením, takže jejich běžci museli Labe přeplavat. Uf, snad to kluci z druhého auta zvládnou.
V Čelákovicích na další předávce jsme se dozvěděli, že se jim podařilo předběhnout třetí tým. Nálada je skvělá. Měníme taktiku a posledních 35 km do cíle poběžíme naplno. Budeme střídat po 1 až 2 kilometrech, abychom drželi maximální tempo. Je to hektické, ale vyplácí se to. Brzy je necháváme daleko za sebou. O to větší překvapení je, když na dvacátém kilometru před cílem si Stošestka bere zpět třetí místo a to v neuvěřitelném tempu, kterému opravdu nestíháme. Až v cíli se dozvíme, že nám utečou na 20 kilometrech o 20 minut. Nezbývá, než smeknout a poblahopřát jim.
Proběhneme Brandýsem nad Labem, mezi naváděcimi světly letiště ve Kbelech a vnoříme se do mumraje Pražských ulic. Vysočany, Prosek, Libeň a jako celý tým se sejdeme 300m před cílem u obchodu Albert tak, jak jsme se domluvili. Dál už společně. Za velkého potlesku a aplausu 3 týmů, které doběhly před námi, protínáme cílovou pásku před salesiánským střediskem v Kobylisích. Jsme v cíli. Unavení, ale spokojení. Adam to letos doběhl. 238 km polabím v čase 22 hodin a 25 minut. Se ztrátou 2 hodin a 50 minut na vítězných českobudějovický tým 4ák běží. A s náskokem více než 4 hodin před pátým brněnským týmem. Ten měl nakonec ale největší aplaus. Uličku s potleskem jim totiž dělaly všechny 4 týmy, které byly v cíli.
Boscorun má salesiánského ducha, tak doufám, že se nám podaří příští rok pokračovat z Kobylis zas dál. A vy se zatím můžete podívat na autentické postřehy přímo z tratě na webové stránce https://boscorun.tumblr.com