Jednota Telč

Věta „Odpočineme si až v nebi“, jejíž autorem je svatý Jan Bosco se stala inspirací partě Salesiánů, kteří se rozhodli během 8 let oběhnout všechna významná salesiánská místa v České republice. Tato výzva inspirovala Davida Kováře a Davida Jarolímka natolik, že se rozhodli tohoto dlouhého štafetového běhu zúčastnit. Původně jsme měli představu, že složíme tým s telčských Orlů a Salesiánů, ale nenašlo se dostatek odvážlivců a ti co odvahu měli byli v termínu závodů zaneprázněni. Nakonec dva iniciátory doplnili ještě Zdeněk Jonák z Vyskytné, Honza Ondráček z Jihlavy a Lukáš Krula z Třebíče. Na trať dlouhou 238 km nás bylo krutě málo. Jako zásah shůry nám těsně před startem, který byl plánovaný na pátek 23. srpna, přišla nabídka od pořadatelů, že i jeden z tradičních účastníků má problém s počtem, jestli se nechceme spojit. Bez váhání jsme souhlasili a stali se členy týmu „Adam to již doběhne“. A bylo to správné rozhodnutí. Nejen že nás bylo najednou dvakrát tolik, ale kluci nám předali spoustu těžce nabytých zkušeností z předchozích let. Příjemným překvapením bylo, že na startu v Sebranicích nedaleko Poličky jsme se sešli s Vaškem Bočkovým, který běžel za tým brněnského vysokoškolského spolča. 
Příjemná atmosféra akce byla cítit hned od začátku. Místo velké rivality se staří známí vítali, před startem jsme dostali požehnání od místního kněze a přestože se jedná o štafetový závod, startovali jsme všichni najednou a i doběhnout měl celý tým společně. Na trati byli pouze dva checkpointy, jinak se předpokládal fair play přístup závodníků. 
Hned po startu v 17 hodin se trať vlnila nádherným, ale obtížným terénem na pokraji Žďárských vrchů. Cestou na nás čekalo kamenné město, rozpálené silnice, ale i přírodní park Údolí novohradky. O půl jedenácté v noci kousek jižně od Chrudimy s něco víc než 50ti kilometry v nohách jsme štafetovou vlajku předali druhé půlce týmu. Zbývalo nám zaregistrovat se na checkpointu u salesiánského střediska v Pardubicích a přejet do Lázní Bohdaneč, kde jsme doufali, že si pár hodin zdřímnem. Moc klidu ale nebylo. Kontrolovala nás nejdřív městská a pak i státní policie a kluci se ukázali jako pěkní rychlíci. Ve dvě hodiny v noci nám dali echo, ať se připravíme. 
Nic naplat, vše sbalit, rozcvičit se, zahřát a za chvíli je tu běžec s praporkem a Lukáš vyráží na trať. U Kladrub jsme seběhli zpět k Labi a dál nás čekala převážně rovinatá trať, což byla velmi příjemná změna. Běh v noci lesem sám jen s čelovkou a mapou v mobilu je opravdu zajímavý zážitek, ale nejkrásnější bylo, když se v polabí začalo rozednívat. Po dalších 50 kilometrech po sedmé hodině ranní jsme předávali štafetovou vlaječku na kraji Kolína zpět klukům z Moravy. Čekalo nás příjemných 5 hodin odpočinku. V Poděbradech na checkpointu jsme dali polévku, hrozny a banány a dozvěděli jsme se, že první týmy byly na přívozu u Osečka ještě před jeho otevřením, takže jejich běžci museli Labe přeplavat. Uf, snad to kluci z druhého auta zvládnou.
V Čelákovicích na další předávce jsme se dozvěděli, že se jim podařilo předběhnout třetí tým. Nálada je skvělá. Měníme taktiku a posledních 35 km do cíle poběžíme naplno. Budeme střídat po 1 až 2 kilometrech, abychom drželi maximální tempo. Je to hektické, ale vyplácí se to. Brzy je necháváme daleko za sebou. O to větší překvapení je, když na dvacátém kilometru před cílem si Stošestka bere zpět třetí místo a to v neuvěřitelném tempu, kterému opravdu nestíháme. Až v cíli se dozvíme, že nám utečou na 20 kilometrech o 20 minut. Nezbývá, než smeknout a poblahopřát jim.
Proběhneme Brandýsem nad Labem, mezi naváděcimi světly letiště ve Kbelech a vnoříme se do mumraje Pražských ulic. Vysočany, Prosek, Libeň a jako celý tým se sejdeme 300m před cílem u obchodu Albert tak, jak jsme se domluvili. Dál už společně. Za velkého potlesku a aplausu 3 týmů, které doběhly před námi, protínáme cílovou pásku před salesiánským střediskem v Kobylisích. Jsme v cíli. Unavení, ale spokojení. Adam to letos doběhl. 238 km polabím v čase 22 hodin a 25 minut. Se ztrátou 2 hodin a 50 minut na vítězných českobudějovický tým 4ák běží. A s náskokem více než 4 hodin před pátým brněnským týmem. Ten měl nakonec ale největší aplaus. Uličku s potleskem jim totiž dělaly všechny 4 týmy, které byly v cíli.
Boscorun má salesiánského ducha, tak doufám, že se nám podaří příští rok pokračovat z Kobylis zas dál. A vy se zatím můžete podívat na autentické postřehy přímo z tratě na webové stránce https://boscorun.tumblr.com

Základní škola Masarykova z Telče vrátila orlovnu do jejích počátků. Letošní školní akademie se totiž nesla v duchu První republiky

Ve čtvrtek 25. dubna v odpoledních hodinách naši nejmladší florbalisté vyrazili do Jaroměřic nad Rokytnou na přátelské utkání s domácími elévy. V prvním zápase, než se naši hráči stačili rozkoukat na hřišti soupeře, jsme inkasovali 3 góly. Čest zachraňoval alespoň Luboš Vyhlídal, který vstřelil náš první gól. Po krátké přestávce jsme nastoupili do odvetného zápasu a soupeře dostali pod tlak. Díky gólům Jakuba Macka a Tomáše Robela jsme dokonce první poločas vedli. Ve druhém ale domácí otočili na 2:3 a v domluveném prodloužení přidali ještě jeden gól navíc. Poprvé naši elévové ale sehráli se soupeřem velice vyrovnaný zápas a již teď se těší na další odvetu.

Orel Telč dále reprezentovali Magda a Patrik Jarolímkovi, Matouš a Tonda Jiráčkovi, Prokop Kovář, Šimon Macek a branku statečně hájil Dominik Novák. Na závěr nemohla chybět zasloužená zmrzlina za výkon a pak už jsme mohli vyrazit domů.

Neformální turnaj ve stolním tenisu pro amatérské hráče Pinec v orlovně uzavřel v neděli 14. dubna svou 4. sezónu. Alespoň jednou si v letošním ročníku přišlo zahrát 31 osob většinou z Telče a blízkého okolí. Ale nechyběli ani hráči z Dačic nebo Brtnice. Hráli kluci i holky, muži i ženy. Nejmladšímu bylo 13 let, nejstaršímu téměř 70. V několika stovkách zápasů si každý našel svého oblíbeného soupeře a dobře si zahrál.

Přestože máme motto „Není důležité zvítězit, ale prostě si zahrát“ jednoho vítěze máme. Je jím Pavel Nováček z Dačic, který během 5 turnajových neděl nasbíral nejvíce vítězství. Za ním s bezpečným odstupem na druhém místě je domácí David Kovář a na třetím místě mladá nadějná dívka Veronika Nováčková. Jak se komu dařilo na dalších místech se můžete podívat na www.oreltelc.cz/pinec.

Do orlovny zavítal Besip ve středu 20. února s besedou Senior bez nehod. Tady se můžete podívat, jak to vypadalo.

Nejmladší florbalisté Orla Telč ve středu 20. února vyrazili na přátelské utkání do sousední Třeště, kde se utkali s domácím týmem DDM Třešť. Ti dokázali využít znalostí vlastního hřiště a mírné věkové převahy a po většinu času kontrolovali hru a útočili na naši branku. Po třičtvrtě hodiny dlouhém zápase skončilo skóre 9:1 pro Třešť. Čestný gól za Telč dával Jakub Macků. Orel Telč reprezentovali Magda a Patrik Jarolímkovi, Matouš a Tonda Jiráčkovi, David Jelínek, Pavel Karpíšek, Jakub a Šimon Macků, Dominik Novák, Jakub Pittner branku hájil Luboš Vyhlídal.

O Silvestru patřila již po šesté třešťská hala turnaji ve florbalu Memoriál patera Štrajta. Přestože se jedná o turnaj pro dospělé, vyslali jsme tým složený ze starších žáků a dorostenců doplněný o několik starších hráčů. Přes urputnou snahu se ale projevila nezkušenost tohoto týmu a většina soupeřů nás herně jednoznačně převyšovala. Nakonec si Orel Telč odvezl 6. místo. Vítězem se stala Hvězdná pěchota z Nevcehle, následovaná SDH Telč a Lamama Dačice, které na nájezdy porazili domácí Orli. 

Samozvaná divadelní společnost ŘEDIDLO z Řečice předvedli divadelní příběh "lakomá Barka" výtěžek z této akce byl věnován na pořízení topení. Děkujeme výborným hercům i vám všem co jste přišli a utvořili skvělou atmosféru.Bavili jsme se všichni. Orlovna je tu pro všechny. Těšíme se na další akce.

Kliknutím na obrázek zobrazíte fotogalerii

Den před svátkem svatého Martina třešťská farnost uspořádala další ročník Svatomartinského turnaje pro hráče do 20 let. Přestože věkový průměr našich hráčů je pod 15 roky, rozhodla se jednota Orel jet na tento turnaj posbírat hráčské zkušenosti.

Ve skupině se nám ze začátku příliš nedařilo. Po dvou prohrách s Horní Cerekví a Střížovem se ale tým sehrál, sebral odvahu a začal soupeře přehrávat. Skupinu jsme nakonec opouštěli z druhého místa. V semifinále s Třeští k rozhodnutí nestačila základní hrací doba, pak zaúřadoval výborně chytající Prokop Kadlec, který nám pomohl k vítězství 4:1 v samostatných nájezdech. Ve finále nám ale Střížov těsně utekl a po vítězství 2:3 si zaslouženě odvezl první místo.

Telč odváží se svým mladičkým nadějným týmem místo druhé. Největší zásluhu na výsledku měl Tonda Lacko, který střelil soupeřům 5 gólů a Martin Kovář, který dal 4 góly. Dále nás reprezentovali Štěpán Kuhn, Tomáš Kuhn, Dominik Hrčka, Ladislav Kešnar, Jiří Nyisztor, Matěj Dufek, Zuzana Dufková, David Tomek, Martin Kovář a Libor Nosek.

Je to již po druhé, co Kněžice hostili orelský ústřední turnaj ve florbalu starších žáků a jednota Telč letos vyslala 2 týmy, aby zde obhajovala druhé místo z loňského roku. A povedlo se. Na vítěznou Novou Říši jsme nestačili, ale tým Orel Telč „B“ opět odvezl domů pohár za druhé místo. Následován byl domácími Kněžicemi a týmem Orel Telč „A“, který skončil na místě čtvrtém. Pořadí uzavírali ještě 3 týmy z SK Jihlava. Naše Ačko hrálo ve složení Bačovský, Císařová, Kešnar, Michal, Nosek a Béčko v sestavě Dufek, Hrčka, Kovář, Tomek. Branku hlídal pro oba týmy Jirka Nyizstor. Nejlepším střelcem se s 13 góly stal s přehledem Michal Kovář. 
Ve skupině Orel Telč „A“ remizoval s Jihlavou Holky 1:1 a prohrál s Novou Říší 1:6. V zápase o 3. místo podlehl domácím Kněžicím 0:4. O poznání lépe si vedl tým Orel Telč „B“, který po vítězstvích nad Kněžicemi 1:3, Jihlavou Červení 9:3 a Jihlavou Zelení 12:0 vyhrál skupinu. Se suverénní Novou Říší už dokázali uhrát pouze skóre 2:6.